Potkal jsem ji v kavárně kousek od Staroměstského náměstí. Byla to láska na první pohled, ale já jsem byl příliš stydlivý, abych ji oslovil. Několik dní jsem se vracel do té samé kavárny a doufal, že ji znovu uvidím. A pak se to stalo. Seděla tam s knihou a usmívala se. Tentokrát jsem sebral odvahu a přisedl si k ní.
Jmenovala se Markéta a byla z Brna. Hned jsme si padli do oka a začali jsme si povídat. Zjistil jsem, že máme spoustu společných zájmů a že se nám líbí stejná hudba a filmy. Strávili jsme spolu celé odpoledne a večer. Na konci dne jsme si vyměnili telefonní čísla a slíbili si, že se brzy zase uvidíme.
Od té doby jsme se vídali každý den. Chodili jsme na procházky po Praze, do kina, do divadla a na večeře. Postupně jsem se do Markéty zamiloval. Byl jsem si jistý, že je to ta pravá. Jednou večer jsem ji pozval na romantickou večeři a požádal ji o ruku. Markéta byla překvapená, ale řekla ano. Byli jsme šťastní a věděli jsme, že nás čeká společný život plný lásky a radosti.