Loňské léto jsem se z důvodu blízkosti mé rekreační chaty, vzdálené pouhých 170 km od Prahy, rozhodl omezit cestování, což mi v hlavním městě poskytlo dostatek volného času. A tak jsem se do toho vrhnul a do vyhledávače napsal: seznamky pro seniory. Z pestré palety nabídek jsem si vybral jednu rakouskou platformu, od které jsem očekával vysokou míru serióznosti.
Po pečlivém vyplnění rozsáhlého dotazníku, který by svou propracovaností a skladbou otázek obstál i u pilotů stíhaček, jsem druhý den obdržel zhruba 30 fotografií starších dam v "negligé" a výzvu k úhradě zálohy ve výši přibližně 27 EURO. Okamžitě jsem se odhlásil a po dlouhém zvažování jsem našel jednu českou seznamku, která se jevila jako perspektivní. Do svého profilu jsem upřímně uvedl, že jsem ženatý a nemám zájem o intimní sblížení. Zvolil jsem si přezdívku "Filosof", s tím, že hledám vzdělanou a moudrou dámu zralejšího věku k občasným setkáním v malé a tiché vinárně, kde bychom jen tak "rozmlouvali" o životě, Vesmíru a myšlenkách velkých filozofů. Připojil jsem pohodovou fotografii ze zahrádky restaurace a očekával nabídky žen s tím, že všechny mimo Prahu budu odmítat.
Odpovědi přišly hned 3, ale pouze jedna s fotografií. Dáma v profilu uváděla věk 62 let, ovšem na fotce jsem spatřil půvabnou ženu, které nemohlo být více než 40 let. Po přečtení jejích očekávání mě okamžitě rozbolela záda, nohy a přidal se strach o moje finance. Požadovala totiž pomoc na své rozlehlé zahradě, dlouhé výlety daleko za Prahu a pravidelné cestování k jižním mořím! Z druhého zájemce se nakonec vyklubal muž, a tak zůstala paní ve věku 64 let, která souhlasila s návštěvami restaurací, kde prý ráda stoluje. Místo vína však dávala přednost pivu. Čistě ze studijních důvodů jsem se rozhodl ji pozvat na schůzku.
Ačkoliv jsem dost "opotřebovaný svým bohatým životem a povoláním", prozradím vám, že oněch pár minut, kdy jsem na ni čekal na zahrádce u stanice metra Malostranská, mně bylo pěkně horko. Shodou okolností, kolem mě procházely spousty žen různého vzhledu a věku. Měl jsem samozřejmě připravený "únikový plán" (zmizel bych pod záminkou, že musím na toaletu do metra), ale naštěstí nebyl potřeba. Paní Jiřina vypadala velmi dobře a celou cestu do "mé pivnice" jsme se dobře bavili. Objednala si oběd v ceně 295,- Kč a k tomu "vypila" 3 plzně jako by nic. Potom se mně vyplakala na mém starém hrudníku z toho, že sdílí domácnost se svou 85letou a nemocnou matkou a dcerou závislou na drogách a že by se ráda co nejdříve ke mně nastěhovala! Naštěstí mně jako každý den zavolala moje vnučka, a tak jsem měl možnost odejít z restaurace. Vrátil jsem se se smutným výrazem ve tváři a vymyšlenou omluvou. Zaplatil jsem jí ještě čtvrté pivo a utekl na první tramvaj, která jela.
Z tohoto mého krátkého průzkumu nelze dělat zásadní závěry. Nicméně se domnívám, že šance na sblížení dvou lidí v seniorském věku jsou poměrně malé, ne-li nulové. Opustit své zaběhané zvyklosti a životní styl pro osobu, kterou ani pořádně neznáme, je velké riziko! Vzpomínám si na jednu diskusi k článku, kde se 2x rozvedená žena dotazovala pana Hausmana, zda má ještě ve svém věku nárok na lásku (bylo jí tuším 65 let).
Neodolal jsem a napsal k tomu následující komentář: Právo na lásku tato paní bezpochyby má! Taková láska k vlasti nebo k přírodě je určitě mnohem lepší, než láska k dědkovi, který se celý den "potlouká" po bytě v trojúhelníku mezi TV, WC a PC, překáží v koupelně a nadzvedává pokličky na sporáku!
Rozhodně tím ale nechci brát naději osamělým lidem, zejména mimo velká města. Ty jejich nabídky se mně zdály být velmi upřímné a v některých případech jsem i "zavzpomínal." Pokud někdo z Vás ví o páru seniorů, kterým se touto formou "poštěstilo" a jejichž vztah trvá delší dobu, napište to!
P.S.: Obličej jsem si schoval za půllitrem záměrně, protože jsem nechtěl, aby mě nějaký návštěvník té registrační stránky poznal. I když jsem nic špatného neudělal, manželku by to nejspíš nepotěšilo.
aktivní senioři, seznamování, vztahy a sex
Autor: Václav Soukup
Pro hodnocení se musíte přihlásit
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
Asi kdybych byla Vaše manželka, Vaše výlety by mne moc nepotěšily. Ale naštěstí nejsem. Jinak jsem se zasmála, vtipné.
I když osobní zkušenost zatím nemám, s vašimi názory souhlasím. Ale občas se najde vyjímka. Moje sestřenice měla kamaráda v rodné vesnici jejího otce. Nicméně oba si našli jiného partnera. Ona už byla nějakou dobu vdova a když i on cca v šedesáti ovdověl, dali se dohromady. I s obřadem. Žili ve starším domku, kde byla stále spousta práce a oba byli velmi pracovití. Vydrželi spolu 20 let, když ji manžel opustil. Podepsal se na tom i covid, který prodělali.
Myslím,že takovéto seznamky jsou nanic,což jste se přesvědčil sám. Já bych sázela spíš na seznámení v knihovně - pořádají tam také různé aktivity pro nás ,starší osoby,je to tam vždy přívětivé ,plno místa,pohodlné posezení a klid.Nebo v nějaké galerii či muzeu.Tam bych spíš hledala spřízněnou duši na úrovni. Podle mne se dá seznámit i v obyčejné frontě v obchodě,na nádraží,zkrátka všude,jen stačí se s někým dát do řeči a pak už se uvidí: buď máte společnou řeč,nebo ne. Já osobně se seznamuji lehce,ale jen zcela nezávazně,jsem vdaná a nic mi nechybí. V dnešní covidodobě jsou ovšem různé překážky- třeba do hospody nemůžu a rozhodně bych se kvůli tomu nedala očkovat! Doufám,že tyhle nesmysly brzy zaniknou a budeme na tuto dobu vzpomínat jako na něco ze zlého snu.
Prima článek, pobavil:-))) Děkuji.
Děkuji ještě jednou všem ! Bez humoru nedokážu existovat a tak se mně snad někdy příště něco podaří napsat.
Pane Václave,po dlouhé době smysluplný a dokonce vtipně napsaný článek!!Díky Vám za něj!A zkušenosti se seznamkou-stejné,ale u mě z druhé strany..tak si držme palce,abychom našli toho "pravého",vou",tedy u vás to není nutné..hezké úterý!
Moc se mi líbil Váš příspěvek. Psaný i s humorem a velmi pravdivé,přeji Vám příjemně pohodové zimní dny.
Mám podobnou zkušenost. Po několika letech od ovdovění jsem se zkusila pomocí seznamky seznámit, představovala jsem si třeba společné výlety nebo kulturu. Několik možností jsem měla, ale vše se vždycky skoro okamžitě zvrhlo v to, že si pán představoval jak se ke mně nastěhuje, já o něho budu pečovat, vše finančně zabezpečím, ještě mu poskytnu kapesné a on bude určovat pravidla. Vím, že i já už se těžko ve svém věku přizpůsobuji, ale tohle nemám za potřebí. A tak zůstávám sama a za kulturou jdu občas s kamarádkami.
Václave, tak takovýhle výlet by mě fakt nenapadl. Pobavila jsem se. A právě z obavy z toho trojúhelníku ( nic vtipnějšího a výstižnějšího jsem dosud nezaregistrovala), se podobného výletu radši nezúčastním ani pokusně. Díky.... ☺ ☺ ☺
Ano, k pobavení. Ten trojúhelník plus zvedání pokliček. Znám dvojici, v posledních letech, kdy necestují a jsou doma, ona jen kvete a on chřadne. Co je moc, toho je příliš.
Načíst starší příspěvky
Ocítáte se právě v situaci, kdy prožíváte nesmírnou bolest a zármutek nad tím, že navždy odešel váš milovaný partner? Nebo jste v situaci, kdy vás vaše láska po letech společného soužití opustila a odešla za štěstím jinam a vy si najednou připadáte příliš osamoceni? Ať už je vaše srdce zlomené z jakéhokoliv důvodu (úmrtí, rozchod, rozvod), pokuste se svůj život změnit tak, aby vám opět dával smysl a abyste z něj měli znovu upřímnou radost.
Ztráta svého protějšku je pro všechny nesmírně bolestivou záležitostí. Tím, že vás navždy opustí osoba, která pro vás znamenala v životě vaši největší oporu, osoba, která vám byla vždy na blízku, osoba, kterou jste nadevšecko milovali, se vám může „zhroutit' celý svět. Zármutek, který vás bude v nejbližších dnech, týdnech či měsících provázet, pro vás bude znamenat složitou životní zkoušku.
Ztráta milované osoby a stres s tím spojený, s sebou totiž přináší celou řadu psychických i zdravotních problémů. Syndrom zlomeného srdce se v první fázi projevuje například tím, že se dotyčné osoby do sebe uzavřou a prožívají svůj smutek jen uvnitř sebe. Pozůstalé osoby mohou začít propadat těžkým depresím a neschopností se s danou situací vyrovnat. Psychické problémy se pak samozřejmě projeví i v podobě zdravotních komplikací, jako je snížení obranyschopnosti organismu, problémy s tlakem či srdečním tepem nebo celkovou svalovou slabostí.
Pokud se nemůžete s hlubokým zármutkem vyrovnat sami, požádejte o pomoc své přátele. Není žádnou ostudou, když se před nimi ze své bolesti vypláčete. Nesnažte se nikdy zadržovat svou emocionální bolest. Říkejte si, že v tom nejste sami, že vy nejste jedinou osobou, které zesnulý chybí. Kolem vás je většinou rodina a celá řada přátel, kteří se musí se ztrátou dotyčného / dotyčné také vyrovnat. Zkuste si o svých pocitech promluvit společně, uvidíte, že se vám všem uleví.
Nestanovujte si žádný termín, do kdy se musíte se ztrátou blízké osoby vyrovnat. Každý prožívá toto období po svém. Někomu to může trvat pár dní, jiný se nebude schopen s touto skutečností smířit ani po letech. Snažte se směřovat své myšlenky jiným směrem. Zkuste se věnovat trochu více sobě. Namísto neustálého vzpomínání a prohlížení fotek si raději zajděte mezi lidi. Pokuste se věnovat tomu, co máte rádi, dbejte o zdravý životní styl a v neposlední řadě se snažte omezit stres, který je všude kolem vás. Jedině tak můžete nastartovat proces, v němž se začnou rány pomalu, ale jistě hojit a vy budete moci jít naproti novým (snad i lepším) zítřkům.
Možná je trochu předčasné se o takové situaci zmiňovat, ale ve chvíli, kdy se přes své trápení přenesete a zjistíte, že už vás nebaví život o samotě, že byste potřebovali najít nějakou spřízněnou duši opačného pohlaví, nebraňte se tomu. Není na tom nic špatného, když otevřete své srdce někomu jinému a znovu se zamilujte. Vězte, že toho, koho jste celá ta léta bezmezně milovali, si ponecháte ve svém srdci i vzpomínkách navždy. Nová láska tu starou nikdy z vaší paměti nevytěsní.
A pro ty z vás, kteří mají právě zlomené srdce z toho, že jejich láska odešla z vašich životů k někomu jinému, tu máme článek „Jak přežít rozvod' nebo „Rozchod? Co dělat a čeho se vyvarovat, aby byl co nejméně bolestivý?'.
Potkala jsem ho na taneční zábavě v Sokolovně. Bylo mi tehdy čerstvých dvacet a on už byl veteránem ve světě tance, ale jeho úsměv a pozvání k valčíku mě okouzlilo. První kroky se zdály být nejisté, ale s každým dalším tancem se naše duše spojovaly. Zjistili jsme, že milujeme stejné věci: dobrou hudbu, procházky podzimními lesy a dlouhé večery u kamen s knihou a hrnkem čaje.
Roky plynuly jako voda v řece. Prožili jsme spolu tolik krásných chvil, ale i těžkých momentů. Podporovali jsme se navzájem a byli si oporou v každé situaci. Naše láska rostla s každým dnem a stala se silnější než kdykoliv předtím. Stali jsme se nerozlučnými, nejlepšími přáteli a milenci v jednom.
Naše láska dosáhla vrcholu v okamžiku, kdy mě po padesáti letech vztahu požádal o ruku. Byl to nejkrásnější den mého života. Slzy štěstí se mi kutálely po tvářích, když jsem řekla své ano. Uvědomila jsem si, že láska nezná hranic věku a že skutečná láska je věčná. Stali jsme se manželi a slíbili si, že budeme sdílet každý další okamžik našeho života spolu.
Nyní, po mnoha letech, sedíme každý večer na terase a pozorujeme západ slunce. Držím ho za ruku a děkuji osudu za to, že nám dal šanci se setkat a prožít tak krásný život plný lásky. A vím, že naše cesta spolu bude pokračovat až do posledního dechu.