Seznamka pro milovníky vína

Praze sice nechybí gastronomické akce ani večírky s kvalitní elektronickou hudbou, nicméně spojení obou těchto sfér do jednoho společného večírku není tak běžným jevem. Právě tato myšlenka se stala základem pro vznik vinného pop-upu s názvem Družstvo. O jeho punkových začátcích, nadcházejícím pop-upu na samém konci února v novém kulturním centru Mono Fono a dalších budoucích plánech jsme si povídali se čtyřmi z šesti členů této neobyčejně kolektivní skupiny, která již téměř dva roky organizuje události kombinující pečlivě vybraná přírodní vína, zajímavá místa a vynikající jídlo. Tyto akce jsou pulzující energií elektronické hudby a lehce chaotickým virem návštěvníků i organizátorů, což připomíná i náš současný rozhovor.

Předpokládám, že celý projekt začal u lahve vína?
Dragan: Rozhodně, nápad na založení Družstva se zrodil někde mezi požitím několika sklenek. Docela často jsme se scházeli u Lucie doma, já s Martinem jsme bydleli nedaleko a Honza Čulík s dalšími se přidávali na spontánní degustace naturálních vín, obvykle když někdo objevil nebo dovezl něco nového z cest.

Během jednoho z těchto setkání, zhruba před dvěma lety, se objevila myšlenka na společný podnik, kde by se podobná vína dala popíjet - nesla by se v nich stopa každého z nás a za dostupnou cenu. Původně jsme uvažovali o jakémsi „družstevním' vinném baru, kde bychom se střídali za výčepem. Představa byla v nějakém punkovém sklepě na Letné, kam by chodili převážně naši známí.

Martin: Dokonce jsme absolvovali prohlídky různých potenciálních prostor, ale naštěstí se to nakonec nerealizovalo a Družstvo funguje jako pop-up. Většina z nás má v gastronomii nějaké zkušenosti, a tak si uvědomujeme, kolik úsilí a starostí spojených s provozem takového podniku to obnáší. S odstupem času je zřejmé, že bychom to ani v odlehčené formě nezvládli, zvláště když všichni máme stálá zaměstnání.

Nabídka naturálních vín ve standardních vinných barech pro vás byla natolik nedostatečná, že jste se rozhodli jít vlastní cestou?
Lucie: Všichni máme silný vztah k takzvaným přírodním vínům. Před dvěma lety už byla v nabídce českých podniků sice přítomná, ale rozhodně ne v takovém rozsahu jako dnes. Naším cílem bylo zpřístupnit tento vinný svět širšímu okruhu lidí a také nabízet menší šarže a speciality, méně známé regiony a vinaře, a také netradiční až punková vína.

A co je nejdůležitější, chtěli jsme je prezentovat neformálním způsobem širšímu publiku, nejen úzkému okruhu zarytých fanoušků přírodních vín. Žádné řízené degustace ani degustační menu s párováním a hudbou jako klavír nebo cimbál. Spíše se cestou z práce zastavit na skleničku či dvě v neobvyklém prostředí, kde hraje skvělá elektronická hudba a můžete si popovídat s příjemnými lidmi o víně i o dalších podstatných aspektech života.

Honza Čeřovský: Více, která nás baví, jsou vzhledem k malým objemům produkce, vyšší ceně nebo někdy i svérázným chuťovým projevům, často značně obtížně prodejná v klasickém gastronomickém provozu se standardní restaurační marží. Proto se vinný bar se speciálními víny, který by nás primárně neživil, ale spíše bavil, protože bychom tam ve svém volném čase realizovali své vinné „úchylky' na nevinných přátelích a kolemjdoucích, jevil jako dobrý nápad. Jenže najít prostor, který by byl za rozumnou cenu a zároveň nám umožnil rušit noční klid, není v Praze až tak snadné.

Rušení nočního klidu? To mi moc nesedí s představou malého baru, kde si v klidu vychutnám sklenku zajímavého vína a pak jdu domů.
Dragan: Vlastně by to nebylo zas tak v klidu. A domů byste po jedné skleničce pravděpodobně nešli, ostatně družstevní pop-upy obvykle končí poměrně pozdě po půlnoci. Již od počátku byla naše vize vinného baru neoddělitelně spojená s elektronickou hudbou od DJů. I při domácích degustacích jsme si vždycky pouštěli deephouse nebo techno. Chtěli jsme na jednom místě propojit DJing a kvalitní víno. Na většině parties si lze dát maximálně slušné pivo nebo drink, občas i šampaňské, ale přírodní víno tam moc nenajdete.

Družstvo však nakonec vzniklo, i když v jiné podobě.
Lucie: Ačkoliv jsme opustili původní představu kamenného baru, připadalo nám škoda nevyužít všechny ty nashromážděné nápady a energii. A pak přišel Honza Čulík s impulsem uspořádat alespoň jednorázový pop-up, a to v nějakém netradičním prostředí. Naším cílem bylo udělat si radost, bez jakékoli myšlenky na pokračování nebo dokonce komerční fungování. Hrozně moc nám tehdy pomohl Kamil Skrbek z Café Lounge, jelikož nám umožnil uspořádat první akci Družstva v nově otevřeném EMA espresso baru. Velmi si toho vážíme o to více, že stejně jako my, ani on vůbec netušil, co z toho nakonec vzejde.

Dragan: Přesně tak, naše původní představa byla, že přijde asi třicet našich známých, společně ochutnáme několik lahví a poté se rozejdeme domů. Takže když se nakonec objevilo kolem sto padesáti lidí, z nichž velká část nám byla neznámá, byli jsme značně překvapeni.

Lucie: Moje první myšlenka při pohledu na tu frontu byla: „Panebože, tady nás čeká pořádný finanční průšvih.' Jak asi víš, nevybíráme žádné vstupné, každý platí až na konci podle toho, co skutečně vypil. Tehdy jsme navíc ještě ani neměli zavedený systém zálohy na skleničku, jak je tomu dnes.

Honza Čeřovský: Navíc EMA je poměrně malý prostor, ale naštěstí panovalo krásné počasí a ta masa lidí se mohla volně rozprostřít ven, kde navíc stál food truck Mexicali s jídlem. A kupodivu se neobjevila policie.

Martin: Ve skutečnosti to dopadlo výborně, přestože celý projekt vznikal narychlo a „na koleně'. Vzhledem k nadšení jak našemu, tak i účastníků, jsme se okamžitě rozhodli, že je nutné to zopakovat. A právě tehdy se Družstvo z původní čtveřice přirozeně rozšířilo o Marka Jeliće, který dříve hrál na různých akcích jako houseový DJ a dnes pod hlavičkou WineGeek dováží přírodní vína, a také o Honzu Čeřovského, známého jako vinného blogera Jižní svah. Původně měl pouze pomoci s naléváním a focením...

Mezitím proběhlo dalších devět akcí. Co zůstalo klíčové a co se naopak za tu dobu změnilo?
Dragan: Základem je stále kvalitní naturální víno, které pečlivě vybíráme a naléváme sami, případně jeho tvůrce, dovozce nebo spřátelený someliér. Již na prvním pop-upu jsme hostili Riccarda Marcona. Byl v Praze na dovolené těsně před otevřením podniku 108 (sesterského podniku legendární kodaňské restaurace Noma, pozn. red.), a Čulík ho neplánovaně přemluvil ke krátkodobé výpomoci. Druhého se zase zúčastnili rakouští vinaři a someliéři, kteří si chtěli jen prohlédnout moravské vinice a pražské bary, a my jsme je obratem pracovně „zneužili'.

Lucie: Podle mého názoru se z Družstva postupně stala vynikající platforma pro setkávání zajímavých jedinců z různých oblastí života. Díky společné zálibě v naturálním víně a dlouholetému přátelství je každý z nás šesti odlišný - máme rozdílné zájmy a pohybujeme se v odlišných sociálních kruzích. To se přirozeně odráží i v rozmanitosti lidí, kteří na akce Družstva chodí. Od kolegů z gastronomie přes vášnivé milovníky vína až po lidi z prostředí startupů a dalších kreativních profesí.

Neformální atmosféra a víno jako téma k hovoru a zároveň sociální pojítko vytvářejí ideální prostředí, kde je velmi snadné navázat konverzaci s kýmkoli. Vůbec jsme to tak původně neplánovali, ale zjistili jsme, že Družstvo v podstatě funguje jako příjemně nenásilný networking.

Dragan: Máš na mysli seznamku.

Lucie: Ne, tu si z toho vytváříte vy, já tam pracuji!

Raději bychom se vrátili k základům a vývoji Družstva...
Honza Čeřovský: Na charakteru Družstva má zásadní vliv i samotné místo konání. Vždy pečlivě vybíráme takové, jehož provozovatelé a jejich příběh jsou nám blízcí, a každé místo přitáhne zase trochu jinou komunitu. Jídlo vždy ladíme podle sezóny nebo tématu akce a lidí, kteří nás inspirují.

Martin: Určitě se významně změnilo množství lidí, kteří Družstvo pravidelně navštěvují. S počtem účastníků narostla také délka příprav. Dnes bychom již akce nepořádali s tak krátkým odstupem čtrnácti dnů hned na začátku prázdnin, jak tomu bylo na úplném počátku, kdy jsme vše koordinovali přes Messenger, každý z nás byl na dovolené v jiné části Evropy.

Chtěli byste nějaké místo zvlášť vyzdvihnout?
Lucie: To není vůbec jednoduché, protože se vždy snažíme, aby každé Družstvo mělo vlastní téma, a to je často úzce spojeno právě s místem konání. Například naše poslední desáté Družstvo v Chemistry Gallery bylo jednou z posledních možností, jak si tento prostor užít, jelikož se po rekonstrukci budovy následně uzavřel. Kluci z Chemistry vytvořili v galerii v Elektrických podnicích skvělé kulturní centrum a nám přišlo vhodné se s ním rozloučit a tímto způsobem uzavřít první družstevní „desítku'. Dokonce i podtitul „Art&x27;s Not Dead' jasně naznačoval, že konec je pouze dalším začátkem.

Dragan: Podle nás to byla rozhodně jedna z nejlepších akcí za celou dobu naší existence, ale výborná byla také letní party na lodi, pečení buřtů a Champagne v Holešovické Šachtě nebo akce na karlínské střeše s vířivkou, která přilákala rekordní množství lidí a přinesla spoustu skvělých fotografií.

Martin: Zlomovou událostí byla loňská řeznická edice na Jatkách, kdy jsme poprvé začali vážněji přemýšlet o budoucnosti toho, co děláme. Najednou tam bylo obrovské množství lidí, zvládali jsme to jen na hranici našich možností a zažili jsme i několik krizových situací. Tato zkušenost nás posunula výrazně dál.

A kam vás to posunulo, jaké jsou vaše další plány v rámci Družstva? Plánujete vinný festival, něco většího...?
Dragan: Nápadů je skutečně mnoho, ale stále to děláme pro radost a ve svém volném čase, a tak to pravděpodobně i zůstane. Abychom se Družstvu věnovali profesionálně, museli bychom mít k dispozici další lidi, ale tím by se z toho stal zcela jiný typ akce. Již nyní nám pomáhají naši přátelé, za což jim patří naše upřímné poděkování, ale stále je to komunitní záležitost, která stojí primárně na nás. Máte zde jedinečnou možnost si popovídat o víně s „jeho' člověkem, ať už je to ten, kdo ho vybral, nebo přímo jeho tvůrce, včetně zahraničních vinařů. Přesně o tento osobní kontakt nám jde.

Lucie: Nepřejeme si davy konzumentů a najaté rozlévače vína, ani akce, na které se lidé chodí pouze proto, že je to zrovna módní. Družstvo je spíše jakýsi „pohyblivý svátek'. Klidně tam můžete vyrazit sami, protože víte, že tam potkáte známé nebo nové zajímavé lidi a navíc tam bude skvělé víno, hudba i atmosféra. Prostě místo, kde my sami se cítíme dobře - a stejně tak i naši návštěvníci.

Honza Čeřovský: Navíc díky našim kontaktům doma i v zahraničí máme nezřídka příležitost prezentovat skutečně unikátní vína, kterých už třeba zbývá jen několik posledních kartonů, takže není ani možné je nabízet masově. I z tohoto důvodu Družstvo kromě sociálních sítí nijak zásadně nepropagujeme. Akce na Jatkách byla výjimkou, a díky tomu jsme si uvědomili, jak snadné je ve lidech mimo náš užší okruh vzbudit jiná očekávání, než je naše nabídka. Byla to pro nás velmi cenná lekce.

Lucie: Ale máme radost, že jsme inspirovali podobné akce. Akcí, kde si můžete dát skvělé víno, byť třeba ne nutně přírodní, v neformálním prostředí, je nyní určitě více.

Takže další desítka pop-upů zůstane ve stejném duchu?

Honza Čeřovský: Myslím, že se nám to docela rozumně ustálilo, takže nyní budeme tento koncept spíše jemně ladit a vymýšlet zábavná témata… Tým i celkový koncept však zůstávají stejné. Jistota tradiční akce je pro nás cennější než neustálé změny a novinky za každou cenu.

Dragan: Máme v plánu také pěkný jarní výjezd s cílem zahraniční expanze. Na přelomu dubna a května nás čekají dva pop-upy v New Yorku a jeden v Montrealu. Naším záměrem je tam prezentovat česká vína a kulturu jako něco, co má skutečnou „šťávu'. Brzy k tomu zveřejníme více informací. V plánu je také letní spolupráce s Yes a Nemel. A rádi bychom se opět někdy vrátili do Brna, kde byla naše akce sice komornější, ale velmi příjemná, i díky krásnému prostoru Praha / fórum pro nová média.

Lucie: To bych rozhodně ráda zdůraznila! Velké poděkování patří všem projektům, které s námi na dosavadních deseti akcích Družstva spolupracovaly, ať už se bavíme o Forbidden Taste, Výletné, nebo o dříve zmíněných místech, případně o dodavatelích cateringu jako WeAre / burgers, Bistro 8 a podobně. Je nám ctí potkávat se s lidmi, kteří sdílejí podobnou vizi a nadšení a skvěle tak doplňují to, co děláme my sami.

Martin: Na výběru míst hodně záleží, takže pokud by náhodou někoho ze čtenářů napadla nějaká perla, která nám unikla, ať se nám určitě ozve.

Logická otázka na závěr - termín a místo dalšího Družstva?
Dragan: Potkáme se, tentokrát s italským tématem a pořádně veselým italo disco, v úterý 27. února v Mono Fono, což je čerstvé a skvělé kulturní centrum v samém srdci Prahy, mezi stanicemi metra Můstek a Národní třída.

Lucie: Začátek týdne není úplně typickým dnem pro party, ale nám se to tak zalíbilo. Vzniklo to vlastně náhodou, protože kluci měli v ty dny obvykle volno. Postupem času jsme zjistili, že to takto vyhovuje nejen nám, ale i spoustě lidí z gastronomie, protože si tak mohou dopřát večírek mimo tradiční víkendové dny. Všechny další podrobnosti, jako co budeme pít a jíst, zveřejňujeme na Facebooku, takže musíte s námi držet krok!

Skláním hlavu nad odborným slangem těchto vinařů, kterému rozumím asi jen o málo více, než bych rozuměl debatě o matematických algoritmech - naštěstí víno mi na rozdíl od matematických vzorců chutná. Také na rozdíl od zmíněných vinařů nemám v porotě, která hodnotí a vybírá vína, žádné hlasovací právo. Můj nedostatek kvalifikace přitom není jediným důvodem; celá soutěž se jmenuje Co chutná mladým a porotci musí být mladší čtyřiceti let, což nesplňuji. Stejné věkové omezení je mimochodem jedním z hlavních kritérií pro členství ve sdružení Mladí vinaři, které tuto soutěž pořádá.

„Sladký tanin,' zaslechnu od jednoho z porotců. „To nevím, co to sakra je,' poznamenám si do svého poznámkového bloku.

Sedím zde s několika dalšími lidmi u stolů sestavených do tvaru čtverce v prostorách vinařského Centra excelence na západním okraji jihomoravských Valtic. Je něco po deváté hodině ranní, venku začíná pálit slunce, hromadí se předbouřkové dusno a otevřenými okny jsou vidět zelené stromy a kopce. Podobných stolů sestavených do čtverců je v místnosti celkem šest, každý pro jednu z porot testujících anonymní vzorky, které personál nalévá do sklenic z lahví označených pouze číslem. V mé skupině ochutnáváme červené víno, zatímco ostatní se věnují bílému nebo třeba šumivému.

„Teplá macerace před fermentací,' zaslechnu v jednom okamžiku.

„Kyselost je poměrně vysoká, kovová chuť,' ozve se jiný hlas.

„Znojemská mineralita,' pronese někdo další a ostatní se zasmějí. Já se tedy také směji, i když vlastně úplně nevím proč - je mi jasné, že jde o nějaký odborný vinařský vtip.

„Nechcete něco říci?' ptá se mě osmatřicetiletý předsedající poroty a zároveň člen spolku Mladí vinaři, Jan Stávek, jehož vinařství dodává lahve i michelinské restauraci, slavné La Degustation Bohême Bourgeoise.

Odpovídám, že raději zůstanu v tichosti.

Vzpomínky na sklípek

V porotě zasedají odborníci z vinařského oboru, kteří se buď ve vinařství přímo podílejí, nebo jej vlastní, mezi nimi i členové Mladých vinařů - mnozí z nich jsou absolventy enologie, což je vědní obor zabývající se vínem a vinařstvím (termín pochází z řeckých slov oinos = víno a logos = věda), jeden z nich dokonce zastává pozici docenta tohoto oboru.

Na stolech porotců soutěže Co chutná mladým se nacházejí tři vinné sklenky na stopce, lahev vody, nakrájená veka sloužící k očištění chuti mezi ochutnávanými vzorky vína - a také tmavá nádoba určená k vylévání vzorků po ochutnání, případně k vyplivování. Mně jako nováčkovi je samozřejmě líto vzorky vyplivovat, jsou to téměř vždy vynikající vína, říkám si. Výsledkem je, že po ochutnání třiceti šesti vzorků červeného vína sice nejsem opilý, ale mám na rozdíl od ostatních členů poroty výrazně začervenalou tvář.

„Vy jste tedy nevyplivoval, že?' usmívá se jedna z porotkyň u mého stolu a já patrně rudnu ještě více. Bavíme se spolu anglicky, je to vinařka z německého Porýní a její účast na akci Mladých vinařů je typická. Ačkoli členové spolku pocházejí z Moravy, mají rozsáhlé zahraniční zkušenosti a kontakty - mezi soutěžními vzorky jsou vína z Rakouska, Rakušané mají zastoupení i v porotách, a kromě nich jsou v nich také experti z Německa, Chorvatska, Slovenska a Francie.

Ptám se předsedy sdružení, pětatřicetiletého Kamila Prokeše, který sbírá jedno ocenění za druhým, proč spolek tak úzce spolupracuje se zahraničím a zda zahraniční vinaře nepovažuje za konkurenci. Odpovídá, že nikoliv, protože kapacita českého trhu výrazně převyšuje možnosti tuzemských vinařů. „To, co dokážou vyrobit čeští a moravští vinaři, pokrývá jen zhruba třicet procent celkové spotřeby v České republice,' konstatuje.

Soutěž Co chutná mladým organizují Mladí vinaři letos historicky poprvé, ačkoli se inspirovali podobnými akcemi, které kdysi pořádal známý moravský sommeliér Libor Nazarčuk (i on zasedá v jedné z porot, ale pochopitelně nemá hlasovací právo, nikoliv proto, že by mu chyběla kvalifikace jako mně, ale je mu již přes čtyřicet let). „Soutěží je spousta,' říká třicetiletá Dominika Černohorská, vystudovaná enoložka a členka Mladých vinařů. Tato se však od ostatních liší například již zmíněným mezinárodním rozměrem, který nebývá právě běžný. „Také jsme se rozhodli zaměřit se na suchá vína, protože máme za to, že mladým chutnají nejvíce,' dodává Dominika. A za vítězství nebude medaile, těch se prý také uděluje spousta - místo toho bude vítěz obdrží plechovou destičku s nápisem „Tady chutná mladým', kterou si může vyvěsit na svém podniku.

Akci Mladých vinařů však netvoří pouze soutěž, po obědě následují přednášky zahraničních hostů. Ty probíhají bez tlumočení, v angličtině: přičemž moravští vinaři v sále pokládají doplňující otázky rovněž v angličtině.

Ne že bych extra rozuměl detailům vztahu mezi dubovými sudy, respektive jejich různými druhy a výslednou chutí vína, o nichž hovoří mladá francouzská vinařka. Jiná přednáška je však srozumitelná i pro poučené laiky: Andreas Wickhoff, který je držitelem mezinárodně uznávaného titulu Master of Wine, vysvětluje změny v označování vína v Rakousku - mimo jiné objasňuje, jak se tam postupně ustoupilo od u nás stále existujícího značení „kabinet' či „pozdní sběr', které vychází z obsahu cukru v hroznech; cukernatost totiž ve střední Evropě přestává být kvůli neustále rostoucímu teplu problémem.

Avšak co hlavně si z celé této akce odnáším, je poznání, jak dramaticky se vinařství v České republice za posledních dvacet let proměnilo. Vzpomínám na výlet do moravského sklípku zhruba před patnácti lety, na pochybné sudové víno, které tam tehdy nalévali (Pražákům a Ostravákům, kteří si to, nutno přiznat, neméně pochvalovali). To se velmi liší od vína, které ochutnám během soutěže a také o pár hodin později na večírku Mladých vinařů.

Buď jako Kamil

Jak vlastně spolek Mladí vinaři vznikl? Stalo se to poměrně nedávno a za jeho zrodem stálo nadšení skupinky moravských vinařů, cit pro marketing - a také zahraniční inspirace.

V březnu roku 2016 cestovala Dominika Černohorská, v té době na prahu svých osmadvaceti let, společně s kamarádkou a expertkou na marketing vína, Evou Pelikánovou Skálovou, na jeden z největších vinařských veletrhů na světě - německý Prowein.

„Mělo to úplně jiný náboj,' vzpomíná dnes Dominika a myslí tím právě nejrůznější spolky mladých vinařů, kteří se tam prezentovali. Viděla, jak sama říká, „veselé tváře', zatímco v České republice to bylo spíše „uprdlé'. Obě dívky se proto dohodly, že osloví další své kamarády, mladé moravské vinaře, zda by se něco podobného nedalo zorganizovat i u nás. Na prvním setkání v jednom brněnském podniku se kromě Dominiky a Evy zúčastnili také Ondřej Dubas, René Vrátil a již zmíněný Jan Stávek. A ukázalo se, že o podobném spolku přemýšleli také.

Vedlejší, nicméně do určité míry podstatnou roli sehrál Tomáš Zbořil, mladý výrobce vína ze Slovácka, který skupinu vůbec neznal, ale zhruba v tu samou dobu napsal na svůj blog, že je nezbytné založit sdružení Mladí vinaři, a zaregistroval si doménu www.mladivinari.cz. „Tak jsme zjistili, že mladí vinaři už vlastně existují,' říká Dominika Černohorská. Jihomoravská skupina však pokročila v přípravách dále, takže Zbořil jí nakonec doménu i samotný název přenechal.

Jádro sdružení postupně nabalovalo další přátele a známé z oboru či ze školy. „Řekli jsme si, že vytipujeme pár lidí, kteří jsou dobří nejen jako vinaři, ale také jako kamarádi,' vypráví Dominika Černohorská. Spolek je financován z příspěvků jednotlivých členů; zásadním kritériem pro členství byla kromě věku také podmínka, že vinařství, kde pracují, neprodukuje ročně více než 100 tisíc lahví.

Byla vytvořena facebooková stránka sdružení, koncem srpna loňského roku uspořádali Mladí vinaři na pražské Štvanici první společnou party, DJské vystoupení obstaral vinař Ondřej Dubas. „Ondra dělá v rodinném vinařství takové pinoty, že se dámám klepou kolena a pánové uznale tleskají… jo a je také skvělým DJ,' píše se na webu sdružení, který začal fungovat v listopadu 2017.

Vůbec platí, že když si prohlížíte jejich web a sociální sítě, je zřejmé, jak se v oblasti marketingu digitálního věku dokážou pohybovat (s prezentací jim pomohla spřátelená agentura Cocoon, které zaplatili vínem). Příkladem může být facebookový příspěvek, který slouží jako pozvánka na loňský ročník vinařského festivalu a současně jako představení již zmíněného předsedy spolku. „Toto je Kamil. Kamil je Mladý vinař. Kamil umí skvělé sauvignony, rýňáky, vlašáky… Kamil je v pohodě. Buď jako Kamil a přijď na Wine Prague.'

Jinou ukázkou mohou být profilové minipříběhy, které má na webu sdružení každý jeho člen. „Petr Mikulica. … Na Zahradnické fakultě v Lednici byl studentem Kamila Prokeše. Mají za sebou nespočet akademických konzultací a vypitých lahví.'

Hokejista, portské, sekt

O pozoruhodné příběhy není mezi Mladými vinaři rozhodně nouze. Například Lukáš Kovalský hrál ještě nedávno vrcholový hokej, v týmu Znojma dokonce v roce 2011 získal titul juniorského mistra extraligy. Jak se dnes sedmadvacetiletý muž dostal k vinařství? Jeho rodina sice víno produkovala, ale nebylo pod žádnou specifickou značkou. Dostal se však pod vliv kamaráda-vinaře a po maturitě začal jezdit pracovat do Rakouska - bylo to, jak sám říká, „něco mezi brigádou a stáží'. Letos si k vinnému sklepu pořídil vlastní vinohrad a hokej nyní hraje pouze pro zábavu. „Máme s kluky amatérskou ligu, chodíme si tam spravit chuť nebo se odreagovat.'

Onen kamarád, který ho ovlivnil, se jmenuje René Vrátil. „Má ze všech Mladých vinařů tu nejlepší možnou školu, protože vyrůstal v Německu a absolvoval skvělou Hochschule Geisenheim University. Německý rieslingový styl si přenesl i do Znojma, kde dnes žije,' píše se na webu sdružení o šestatřicetiletém Vrátilovi.

Dnes třicetiletý Roman Fabig jezdil jako kluk na skejtu a práce na vinohradu prarodičů jej příliš nebavila. Jeho vztah k vínu se začal měnit kolem sedmnácti či osmnácti let, kdy na degustacích zjistil, jak úžasně může chutnat špičkové víno. „V rodině se produkovalo na objem. Dědovi se někdy podařilo vyrobit dobré víno, ale když jsem se ho zeptal, jak to dokázal, neuměl mi to vysvětlit,' říká. Následovala studia na Vysokém učení technickém v Brně i stáže u zahraničních vinařů, například ve Španělsku nebo na Novém Zélandu. Nyní v Hustopečích vyrábí „vymazlená' vína, specializuje se na sauvignon, ale „skejt ho stále baví'.

Další členka sdružení, již zmíněná Dominika Černohorská, vlastní vinařství společně s věhlasným zubařem Ivo Markem; k tomuto ortodontistovi chodila jako malá pro rovnátka, ale nápad, že budou společně pracovat na vinařském projektu, vznikl při náhodném setkání na diskotéce (příběh jejich vinařství vyšel v Reportéru loni v září pod titulkem Kráska a zubař pod Pálavou).

Pětatřicetiletý Mojmír Baroň je docentem enologie a jeho kurzy absolvovala značná část Mladých vinařů během studií. „Nemilosrdný zkoušející, který nás trápil během studií, díky nimž jsme se stali inženýry,' píše se na webu sdružení a Dominika Černohorská k tomu doplňuje: „Díky němu jsme si to všichni tak zamilovali.' Baroň je samozřejmě nejen učitelem a vědcem, ale i zkušeným vinařem. „Dělám vína, která mám rád sám,' říká muž, který například aktivně bojuje proti nadměrnému přidávání oxidu siřičitého jako konzervantu do vína.

Akademickou kapacitou s doktorátem a rovněž autorem mnoha odborných publikací je také již zmíněný Jan Stávek. Spolu se svým parťákem a dalším kolegou ze sdružení Petrem Hlouškem získali loni titul Vinařství roku. Mimo jiné vyrábí fortifikovaná vína; v jejich kolébce a zemi portského, Portugalsku, byl také na stáži.

A neobvyklé věci dělá i předseda spolku Kamil Prokeš. Loni získal titul Sommeliér roku, má také doktorát a vyrábí oceňovaná šumivá vína, což není pro Moravu zrovna typické. „Je po nich čím dál tím větší poptávka,' říká a tvrdí, že prostor pro místní sekty jednoznačně existuje - například podíl šumivého vína na celkové produkci vína v sousedním Rakousku či Německu je podstatně větší než u nás. Kromě toho je trojnásobným mistrem v sekání sektu, tedy sabráži - což je postup, kdy se lahev otevírá useknutím hrdla šavlí či jinými předměty.

Kamil Prokeš sabráž také vyučuje a naučil to i Mladou vinařku, pětadvacetiletou Libuši Vrbovou. Také ona uspěla na mistrovství republiky v této disciplíně, už se jí také podařilo dostat se do finále soutěže Sommeliér roku, a jelikož její otec, jak se píše na webu, neměl syna a ona byla