Romantické rande pro vášnivé singles

Jakmile jsem se vrátil zpět z cest, kde jsem hledal své pravé já, neváhal jsem a rozhodl se, že se nebudu dál nořit do nekonečné hořkosti a hledat strůjce mého neštěstí mimo sebe, ačkoliv by to jistě představovalo nejjednodušší a nejpohodlnější program „šťastného' staromládeneckého bytí. Stále se zlobit na všechno a všechny. Jsem přesvědčený, že by mi to šlo obstojně, avšak všichni víme, že život není vždy fér, a to z pohledu každého člověka, který je schopen nalézt své skutečné, ale i jen zdánlivé příkoří. Já se nehodlám spravedlivě rozčilovat nad svými útrapami, které se jednoduše přihodí každému, a raději si obstarám skvělou partnerku. Ideálně na zbytek mých dnů a pokud možno i na zbytek těch jejích. Počkat, to zní až děsivě, ale chtěl jsem naznačit, že v mém zájmu jsou ženy - vrstevnice, plus mínus pár let. Jsem toho názoru, že tak se snadněji dosáhne vzájemného porozumění, jelikož jsme dospívali ve stejné době. U dámy mladší o celou generaci bych se nezbavil určitého otcovského komplexu a nemám ambice nikoho vychovávat nebo mu být rádcem.

Doma jsem si nainstaloval seznamovací aplikaci do smartphonu, na doporučení nezadaných kolegyň v zaměstnání a stal se tak ze mě hledač štěstí v budoucnosti. Nijak zvlášť jsem se necílil a netrvalo dlouho a usmálo se na mě blaho v podobě drobné, sympatické blondýnky. Říkala si Lili a byla o pět let mladší než já, což se nacházelo v mém stanoveném rozmezí. Líbivě se usmívala na fotografiích a měl jsem dojem, že je to ona, s kým se vzájemně provedeme zbytkem našich životních cest. Nyní malinko odhalím výsledek. Nevyšlo to. Libuše, jak znělo její pravé jméno, došla k názoru, že, a teď cituji, „Jsi na můj vkus až příliš sevřený'. Jestli to někdo dočte až do konce, tak budu vděčný za jakoukoliv reakci. Dokážu se z chyb ponaučit, hlavně když opětovně začínám chodit na rande po čtvrtstoletí, takže chápu, že nemusím mít přehled o nových trendech v randění, aktuální době. Ještě poměrně nedávno bych si ani nepředstavoval, že se zase dostanu na samotný začátek, když jsme si s bývalou partnerkou slíbili, že to bude už navždy. Ale jistě to znáte. Člověk se zavazuje a kalkuluje a osud se mu směje. Ale zpět k slečně Libuši.

Byl příjemný teplý květnový večer a já se odhodlal a pozval Lili na schůzku, na první kávu po zhruba deseti dnech ping-pongu zpráv na WhatsApp. A ona neřekla ne. Domluvili jsme si setkání na Kampě krátce po šestnácté hodině. Přišla přesně a vypadala stejně jako na fotkách. Perfektní, avšak ne nijak přehnaný make-up, blond vlasy sčesané do hravého culíku, vlídný úsměv, zářící oči. Svůdný dekolt odhaloval hluboký výstřih béžových letních volných šatů nad kolena, lehké hnědé sako volně přehozené přes ruku, otevřené letní boty na podpatku a barva nehtů na nohách harmonicky sladěná s nehty na rukou a rtěnkou. Jestliže o sebe žena pečuje a přemýšlí u toho, tak se mi to líbí a Lili se mi zamlouvala hned na první pohled. Dali jsme si půl hodiny a pak se může každý bez nutnosti vysvětlení zvednout a odejít bez prodlení, pokud to tak bude cítit. Na kávu jsme zašli do Werichovy vily. Rozpočet na úvodní schůzku jsem si stanovil na přibližně 700 Kč, takže káva i zákusek pro oba. Po půlhodině nikdo z nás neodešel a zůstali jsme až do zavírací doby v uvolněné konverzaci o různých tématech. Bavila mě. Poté jsme se šli projít noční Prahou a usadili se v Lobsterii na Národní třídě, že si dopřejeme jen jeden noční drink. Já jel vozem, takže jsem si dal nealkoholické mojito. Ona autem nebyla, tak si dopřála dvě lahve italského bílého vína, avšak vše v klidu, pít uměla a stále se chovala jako dáma. Kolem půlnoci jsme si objednali večeři. Nechal jsem ji vybrat a šel se občerstvit na toaletu. Bez váhání si objednala ty nejdražší steaky a můj rozpočet se v tu chvíli už počtvrté posunul mimo plán. Mylně jsem si myslel, že si objedná lehký salát s bruschettou, v tak pozdní hodinu. Zdálo se, že se od sebe nemůžeme odtrhnout, ale o půl druhé ráno jsem prohlásil, že i následující den je den a ukončil to, než začne svítat. Byl jsem už značně unavený, avšak nabídl jsem jí samozřejmě odvoz. Ten přijala a před jejím bytem na Smíchově, kde bydlela, jsme se shodli, že to bylo velice příjemných téměř deset hodin, a že to určitě nebyla poslední schůzka a zeptala se, jestli mě může na rozloučenou políbit. Očekával jsem romantickou, nesmělou pusu ve stylu jemného polibku na tvář, ale překvapila mě. Otočila si mě čelem a vrazila mi jazyk hluboko do úst. Vymetla s ním celou moji ústní dutinu, snad ve snaze najít ještě pozůstatek steaku. Vypitý litr a půl bílého vína v ní patrně zafungoval. Usmála se, laškovně mi olízla nos a vesele odkráčela od vozu. Pozoroval jsem chvíli její vlnící se zadek. Byl stále v jejím věku hezky vypoulený. Ráno jsem s obavami zkontroloval zůstatek na platební kartě, kolik budu muset doplnit na další rande a začal se sám sebe snažit přesvědčit, abych zpomalil, neboť úvodní schůzka se mi finančně i časově vymkla z rukou. Ten den jsem byl jako omráčený, naštěstí byla sobota a dcera byla u své matky.

Za tři dny jsme měli druhou schůzku, s tím, že by ráda šla do kina na jeden konkrétní film. Historické romantické drama není zrovna můj šálek kávy, avšak zase je tam tma a ona je taková dotyková. Zkrátka bych se věnoval jí, než smutnému dramatickému ději na plátně. Tři roky bez intimního kontaktu se na mě podepsaly a dostal jsem jednoduše mužskou touhu po blízkosti ženy, která o mě jevila zájem. Sešli jsme se v multiplexu téměř dvě hodiny před začátkem promítání. Zase přišla včas a tentokrát v elegantních, světlých plátěných kalhotách mrkvového střihu s koženým páskem se zlatou sponou LV. Boty na vysokém podpatku jí opticky prodlužovaly nohy, vypasované světlé tričko zdůrazňovalo její hezky plná oblé prsa a na svůj věk se zdála velmi pevná, avšak možná je to jen dobře zvolená podprsenka. Příjemně voněla a make-up opět bez chybičky. Zakoupil jsem lístky a šli jsme si dát něco k snědku. Ve všech „levných' restauracích bylo přeplněno. Navrhl jsem sushi running bar, protože tam bylo pár míst u pásu volných. Podívala se na mě s pohledem, že jestli sushi, tak snad japonská restaurace, která se taktéž nacházela na patře a nebyl v ní nikdo. Bylo zřejmé proč. Nejdostupnější jídlo byla polévka za 349 Kč, kterou jsem si samozřejmě objednal s tím, že japonské polévky zbožňuji. Ona si dala nějakou syrovou, ne příliš voňavou, rybu s čerstvou řasou a mé předsevzetí držet se rozpočtu se rozplynulo. Po jídle se mi svěřila, že má ráda Toffifee, tak jestli bychom si ho nevzali k filmu. Každý jednu krabičku v meníčku s nápojem místo popcornu, který se lepí na zuby. Ok, odsouhlasil jsem a zamířil k pultu. Avšak 220 Kč za krabičku čokolády a půllitr kvalitní vody už mě vytočilo, ne že bych na to neměl finance, avšak z principu. O několik pater níže v Albertu se to samé dalo pořídit za 49 Kč. Toffifee nabízeli v akci za 34 a Mattonku za 15. Poslal jsem ji do sálu a seběhl dolů. Za 132 Kč jsem měl troje Toffifee a dvě láhve s pitím. Nenápadně jsem to propašoval do sálu kolem mžourajícího kontrolora lístků a mohl tak spatřit Libušiny rozzářené oči nad třemi krabičkami čokolády. V sále to probíhalo dle očekávání. Cítil jsem po letech vůni ženy tak nablízku, a jelikož kino bylo téměř prázdné, tak netrvalo dlouho a v koutě potemnělého sálu proběhlo chvílemi až příliš intenzivní vzájemné líbání, objímání a hlazení, až se mi z toho točila hlava. Absolutně jsem neměl tušení o ději filmu, natož jeho název. Dodnes si na to nemohu vzpomenout. Její kvalitní podprsenka, avšak nebyla zřejmě dostatečně pevná, i když nápor vášně vydržela. Po promítání byla její prsa výrazně níže, avšak nic dramatického. Vyšli jsme ze sálu a Lili mě pozvala k ní domů na kávu, přestože bylo jasné, oč ve skutečnosti půjde. Přenést vášeň do soukromí a plně tak zahodit zábrany veřejného místa. Dobře jsme si rozuměli, jiskřilo to, chemie fungovala, tak proč ne. Cestou jsme se zastavili ještě pro láhev vína, jen tak na chuť. V bytě nás ovšem čekalo překvapení v podobě jejích dvou dětí (13 a 15 let), že prý se jí otec nemohl dovolat, že si je k sobě vezme až zítra, protože tam má dnes na návštěvě nějakou novou tetu. Lili mi, ovšem tvrdila, že má pouze jednoho syna a navíc již dospělého, žijícího si svým, zcela na ní, nezávislým životem. O těchto dvou dospívajících, posměšně až vyzývavě na mě zírajících se mi zapomněla jaksi zmínit. Okamžitě bylo po natěšené romanci vášnivé noci. Libušin pohled naznačoval vše. Pochopil jsem, sklopil uši a odešel. Předtím, než jsem odešel, mi vzala z ruky láhev vína, koupenou na chuť. Asi ji potřebovala ten večer víc než já. Mě chuť každopádně přešla.

Dva dny se nic nedělo a pak sprcha v podobě ukončení tak slibně se vyvíjejícího vztahu. Že to nezvládne, že o tom hodně uvažovala, že to bylo sice fajn, avšak nemyslela si, že budu tak „škudlilský' kvůli pár stovkám za občerstvení do kina. Že jestli něco nesnáší, tak lakomé lidi. Byl jsem v šoku, celou čokoládu snědla sama a ani se nenamáhala mi nabídnout. Nikde ani náznak, že by mě ona chtěla, byť jen symbolicky, na něco pozvat. Zaplatil jsem vše, co jsme společně chtěli, i co chtěla jen ona sama. Jako muž s tím nemám žádné potíže a je to má chyba, když to nechám dojít tak daleko. Nikdy ani náznak vysvětlení toho, proč lhala o dětech. Kde tedy byla chyba? Jak ženy přemýšlí?

Byl jsem ženatý, jak jsem již sděloval, dvacet pět let, takže jsem už z navazování nových vztahů vyšel z cviku. Budu se muset nad sebou zamyslet. Vůbec se zamyslet nad navazováním nových vztahů ve věku 50+. Myslel jsem si, že se v tomto věku již dá předpokládat určitá nejen sociální zralost, mít jasno o svém životě a nemít zapotřebí cokoliv zatajovat. Každý už má nějaké životní zkušenosti, tak stačí ty negativní potlačit, vzít si ty pozitivní a tím, pro toho ideálního partnera být on sám, tím dobrým partnerem. Možná naivní předpoklad, tak uvidím, jaká mě na tomto poli čekají další dobrodružství.

„Spojte výlet se západem slunce. Soutěž o nejromantičtější rande roku bude mít jasného vítěze.'