Je přirozené a normální zůstat s jediným partnerem po celý život? Jde to vůbec? Jaký na to mají názor Lenka Černá, koučka pro řešení partnerských vztahů, a Zuzana Lišková z psychologické partnerské poradny v Jičíně...
Osobně se domnívám, že to je možné, i když je to v dnešní společnosti spíše výjimkou. A proč nám to vlastně nejde, zůstat s jedním partnerem celý život? Uvádím základní čtyři důvody, se kterými se setkávám u klientů nejčastěji:
1. Neumíme si partnera vybrat
Úplným základem je přece fakt, že si vybereme partnera, se kterým si budeme celý život rozumět. Což se dá velice dobře zjistit hned na začátku vztahu (první půlrok). My jen nevíme, podle jakých kritérií partnera hodnotit a co je pro celoživotní vztah vlastně důležité. Proto klientům doporučuji si poslechnout CD Aleše Kaliny - 7 metod pro rozpoznání životního partnera (více na www.zivotni-partner.cz), na které se mohou přesně naučit, jak partnera poznat.
2. Neumíme o náš vztah pečovat
I když si k sobě vybereme vhodného partnera, o vztah dlouhodobě nepečujeme a spoléháme se, že to „nějak půjde samo'. Jenže vztah není jen o tom hezkém, musí se také řešit problémy, čelí se finančním nebo materiálním potížím… V těchto situacích dochází k dobré zkoušce vašeho vztahu a mnoho lidí právě v období nepohody o vztah nepečuje. Ten se pak pod tíhou každodenních starostí rozpadá. Primárně tedy neumíme ve vztahu komunikovat, a tím neřešené problémy házet pod postel. Ony však nezmizí, jen se objeví ve větší míře po nějaké době, a většinou to znamená manželskou krizi.
3. Nejsme připraveni na změnu parametru vztahu
Na začátku vztahu jsme všichni nadšení, jak ale zvládneme výchovu dítěte nebo jejich odchod? Právě v těchto etapách se náš vztah mění a je pouze na nás, zda jsme schopni se novému parametru vztahu přizpůsobit.
4. Nerespektujeme odlišnou sexuální chemii
Náš partner může být ze zlata, avšak pokud k němu necítíme vášeň, budeme si ji dříve či později hledat jinde. Proto nemá smysl podceňovat sexuální stránku vztahu a namlouvat si, že nevadí, když nás partner nepřitahuje.
www.mujvztah.cz
Žít po celý život s jedním partnerem má svá plus i mínus a hlavně spokojenost či nespokojenost zúčastněných záleží na spoustě faktorů. Nejdůležitější podmínkou spokojeného soužití je vhodná konstelace osobnostních rysů partnerů, laicky řečeno, jdou-li koně do páru. Někomu vyhovuje výběr podle: „vrána k vráně sedá', ale časem se mohou spolu nudit a vztah skomírá na stereotypu.
Jiní postupují podle klíče „protivy se přitahují', tam zas hrozí možné odcizení jako důsledek vývojového narůstání vzájemné odlišnosti.
A je to ještě mnohem složitější: existují takové osobnostní typy, které se prakticky pro soužití nehodí, na straně druhé jsou mezi námi i tací, kteří jsou sami o sobě zárukou perspektivního vztahu (téměř s kýmkoliv - kromě tzv. zakázaných partnerů - alkoholici, toxikomani...).
Kladem dlouhodobých vztahů je naplňování potřeb jistoty, bezpečí, sounáležitosti - což jsou základní psychické potřeby nejen dětí.
Zápor je změna lásky milenecké v lásku manželskou, což mnozí nedokážou přijmout a svoji touhu po milostném opojení hledají jinde. Nebo nehledají, ale spokojení, natož šťastní nejsou.
Obecně platná odborná rada na spokojené dlouhodobé soužití neexistuje, snad jen něco z beletrie: Božena Němcová napsala:
„Jenom v rukou starostlivého zahradníka kvete domácí štěstí.'
Potkal jsem ji v kavárně na Václavském náměstí, kde jsem si po náročném pracovním dni dopřával chvíli klidu u dobré kávy. Seděla u protějšího stolu, zaujatá knihou, s lehkým úsměvem na rtech. Její klidná aura mě okamžitě zaujala. Odhodlal jsem se a s mírnou nervozitou jsem ji oslovil.
Naše první setkání bylo plné smíchu a povídání o všedních věcech, ale zároveň jsme objevovali nečekanou shodu v názorech na život, umění i drobné radosti. Cítil jsem, že to není jen povrchní flirt, ale počátek něčeho hlubšího. Následovala další rande, procházky parkem, sdílení snů i obav. Postupně jsme si budovali vzájemnou důvěru a porozumění.
Jednoho večera, když jsme seděli u ní doma a sledovali západ slunce nad střechami Prahy, mi řekla, že se mnou cítí tak šťastně, jako se nikdy předtím necítila. V tu chvíli jsem věděl, že jsem našel svou životní lásku. Náš vztah se stal pevným a naplňujícím, postaveným na společných hodnotách a hluboké náklonnosti. Dnes, o několik let později, jsme manželé a naše láska stále roste, obohacovaná každým novým dnem.
Hledáte životního partnera? Doporučuji zapomenout na rychlost. Pokud chcete mít po boku někoho, kdo sdílí vaše životní hodnoty, je dobré věnovat vzájemnému poznávání dostatek času. To ale nemusí hned znamenat, že s ním začnete co nejdříve žít. Proč se vyplatí si počkat na hormon oxytocin a nepodléhat mámení růžových brýlí?
První setkání bychom mohli nazvat prvním krokem k navázání vztahu. Mnoho lidí však stále tápe, jak by taková schůzka měla vypadat, jak se chovat, co je vhodné a jaké chování naopak nevhodné. Nejprve bych doporučila ujasnit si v sobě, co vlastně od setkání očekáváte. Pokud vám jde o navázání vztahu, doporučuji vnímat své pocity a řídit se podle nich. Dokážete se vedle protějšku uvolnit, upřímně se smát, radovat a nemáte potřebu si na nic hrát? Nebo cítíte napětí, hodnocení, tlak a nervozitu?
Právě to, jak se cítíte ve společnosti druhého, by mělo být tím hlavním „hodnotícím ukazatelem'. Doporučuji se tedy méně věnovat tomu, co je na povrchu (vzhled, společenské postavení apod.) a více vnímat hlubší hodnoty. Kvalitní partnerství totiž zpravidla nevytvoříte na základě toho, co vidíte, ale toho, co cítíte, a to je velký rozdíl.
Jak k prvnímu rande přistupovat? Důležité je si jej co nejvíce užít a nezatěžovat se příliš vysokými očekáváními. Buďte přirození, autentičtí a upřímní a na nic netlačte, berte to tak, že to buď vyjde, nebo nevyjde. Pokud máte ze schůzky dobrý pocit a rádi byste se s protějškem sešli znovu, je to dobrý signál pro budoucnost. Že to naopak nefungovalo? Nevnímejte to jako tragédii, každé rande je zkušeností a každé z nich vás posouvá blíže k tomu pravému člověku.
To, co se dnes odehrává ve společnosti, bychom mohli definovat jako rychlost a tlak. V současné době má řada lidí tendenci vrhat se do partnerského svazku až příliš rychle. Nenechávají si čas na vzájemné poznávání. Následně se může jednat o vztah, který není postavený na lásce, ale na pomíjivé zamilovanosti a chtíči neboli sexuální přitažlivosti. Z počátku jsou lidé zamilovaní a šťastní. Houpou se na vlnách euforie. Jenže tato zamilovanost zhruba po půl roce až 2 letech vyprchá. Začátky svazků totiž významným způsobem ovlivňují hormony.
Ve chvíli, když se nám někdo líbí, začne se uvolňovat hormon fenylethylamin, o kterém se někdy také mluví jako o motýlcích v břiše, růžových brýlích nebo opilosti láskou. Hormon fenylethylamin, který se produkuje v limbickém systému mozku - části zodpovědné za emoce, totiž v člověku vyvolává podobné slastné účinky jako pervitin.
Je však třeba říci, že tento hormon nemá nic společného s láskou, ale souvisí se sexuální energií, chtíčem a sexuálním napětím, které můžeme pociťovat ke spoustě lidí. Příjemné pocity, které hormony vyvolávají a jejichž hladina se může ještě navýšit s příchodem intimity do vztahu, však časem odezní.
Zhruba do dvou let se hormon fenylethylamin z těla odplaví a vy začnete svůj protějšek vidět reálně. Všimnete si jeho chyb, začnete si vzájemně vadit, nemůžete se shodnout a v soužití se začnou objevovat hádky, které mohou vést až k ukončení vztahu.
Proč svazky založené pouze na tom, že se jeden druhému líbí, často končí tak brzy? Protože vedle sebe máte někoho, kdo k vám nepasuje. V celé té uspěchanosti jste ho totiž nestihli pořádně poznat. Představte si puzzle. Jednotlivé kousky musíte otáčet, dobře si je prohlédnout a zkoušet, zda pasují k dalšímu dílku. Puzzle nesložíte se zavázanýma očima.
Proč lidé tak snadno podlehnou tomu, co vidí v růžových brýlích?
Hormonu fenylethylaminu snáze podlehnou jedinci, kteří jsou:
Tento hormon se u nich spouští velice často a téměř s kýmkoliv. Navíc se postupem času může spouštět směrem k více lidem. Z toho je tedy jasné, že se nejedná o pravou lásku, ale skutečně o opojení hormony.
Citové nenasycení se nejčastěji objevuje u těch, kteří v dětství strádali. V dnešní uspěchané době se na žebříček hodnot staví často ego. Když jsou rodiče zaneprázdnění, na děti jim nezbývá čas a ty většinu času tráví s mobilem nebo tabletem v ruce, chybí jim pak kontakt a blízkost. Tyto děti pak mohou v dospělosti navazovat ukvapené svazky. Často se podřizují i tomu, co jim nevyhovuje, protože čekají, že jim partner jejich citovou vyprahlost doplní (dosytí). Jakmile však ze vztahu vyprchá zamilovanost, zjišťují, že jim partner vlastně nevyhovuje.
Druhou skupinou jsou pak děti, kterým se rodiče věnují až příliš. Dávají je na různé kroužky, chtějí, aby byly vzdělané a aby vynikaly. Někdy mají ambice, aby jejich dítě bylo zkrátka nejlepší. Je jejich chloubou.
I v tomto případě však mezi dětmi a rodiči může chybět blízkost, tradice a vřelost. Namísto nich se vyzdvihuje a posiluje egoismus a pýcha. Děti pak strádají, protože tyto rodinné hodnoty nepoznaly.
Jak vzniká láska? Aby vznikla opravdová láska, musíte druhého dobře poznat. A to chce čas, během kterého se buduje důvěra. Celá „akce' trvá několik měsíců, někdy dokonce i roků.
Jestliže je vám dotyčný blízký a sympatický i po tom, co vyprchal hormon zamilovanosti, jste na dobré cestě. Po hormonu zamilovanosti totiž na řadu přichází jiná látka. Říká se jí oxytocin. Pomáhá mezi partnery vytvářet hlubší pouto. Jde o hormon důvěry a lásky.
TIP: Přečtěte si článek Nemůžu najít partnera - co s tím?
Abyste dokázali najít protějšek, o který se můžete opřít, musíte být nezávislí na okolí, umět se opřít sami o sebe a může být také nápomocné umět se zdravě vymezit. Nemusíte se lidem přizpůsobovat jen proto, že někoho potřebujete. Měli byste mít zdravou sebedůvěru a umět říct ne.
Pokud víte, co máte a nemáte rádi, a pokud víte, co od života chcete, můžete začít hledat člověka, který bude mít podobné životní hodnoty jako vy. Cítíte, že potřebujete pomoct s poznáváním sebe sama? Svěřte se terapeutovi, který se stane vaším průvodcem na cestě za sebou samým.