V první řadě je nezbytné zdůraznit, že nikdo není ryzí extrovert, ani stoprocentní introvert. Tyto dvě charakteristiky bychom měli spíše vnímat jako škálu (kontinuum), na níž se každý z nás nachází, než jako dvě jasně oddělené varianty, mezi nimiž neexistuje nic mezilehlého. Označení jedince jako "introvert" nebo "extrovert" je tudíž poněkud zjednodušující.
Každému extrovertovi se občas zalíbí chvilka klidu pro sebe, kdy si zapne film nebo prolistuje knihu, stejně tak jako introverti si občas dokáží vychutnat zábavu v kolektivu. Jestli je jedinec více extrovertní, nebo introvertní se odvíjí od toho, zda jej více nabije energií pobyt ve společnosti, nebo naopak momenty, kdy si užívá samoty a klidu.
Pro extroverty představuje vnější svět a všechny předměty v něm daleko větší význam, než pro introverty. Extrovert investuje a rozptyluje svou psychickou energii ven, směřuje ji do vnějšího světa. Události posuzuje a srovnává na základě názorů ostatních a řídí se spíše objektivními údaji a normami, které přicházejí z okolí. Společenské konvence a očekávání jsou pro něj podstatné a jen zřídka je překračuje. Často působí jako světlo, které osvětluje okolí, nicméně musí dávat pozor, aby se příliš nevyčerpal a uchoval si energii i pro sebe.
Extroverti mohou opomíjet své vlastní potřeby a nevnímat své pocity (které mohou i zpochybňovat, protože je nepovažují za objektivní), protože jim veškerý čas a energii zabírá zaměřování se na vnější svět. V určitém okamžiku to může vyvolat napětí a zmatek v jejich podvědomí, kterým nerozumí. Při zahlcení ale mohou pociťovat zlost, protože jejich okolí nenaplňuje jejich potřeby, přestože pro něj dělají první poslední. Jak ale může okolí plnit jejich potřeby, když si je sami extroverti neuvědomují, nebo je alespoň neprezentují?
V současném světě je introverze bohužel často nedoceněná a zatlačovaná do pozadí. Být introvertem rozhodně neznamená být automaticky stydlivý a asociální. Pro introverta je nejdůležitější jeho vnitřní svět, tedy jeho emoce, touhy a fantazie. Tyto osobní prožitky se často liší od toho, co obecně akceptuje společnost. Introvertní jedinci jsou tedy otevření všemu, co pochází z jejich nitra, na tyto pocity a myšlenky reagují a pracují s nimi. Stejně tak se věnují vlastním potřebám, zpravidla si je uvědomují lépe než extroverti. Normy z vnějšku nevnímají jako pravidla, kterými by se měli řídit, ale spíše jako omezující prvky. Své pocity nijak nezpochybňují, naopak se snaží své chování a rozhodování přizpůsobit právě vnitřním dojmům a usilují o život v souladu se sebou samým. Introverti touží po seberealizaci, proto mohou působit jako egoisté. Také mají tendenci zobecňovat své názory a myšlenky a předpokládat, že všichni to mají stejně a že jejich názor je jediný správný. Na rozdíl od extroverta se nesnaží přizpůsobit okolnímu světu, ale naopak se snaží svět přizpůsobit sobě. I introvert má ovšem oblasti, kde mohou zůstat některé aspekty mimo vědomí.
Introverti mají sklon vnější svět znehodnocovat, což je ale z dlouhodobého hlediska neudržitelné, protože za tímto postojem se skrývá strach z vnějšího světa. Introverti musí přijmout, že vnější svět má obrovskou sílu a musí s tím, co se děje kolem nich, aktivně pracovat a reagovat na to. V každodenním kontaktu s ostatními lidmi mohou být introvertní lidé méně spontánní. Komunikační schopnosti si obvykle osvojí na vysoké úrovni, jen potřebují mít větší kontrolu nad tím, kdy a s kým komunikují. V komunikaci preferují kontakt se známými lidmi, se kterými sdílí společná témata, než aby vedli s cizími lidmi rozhovory o formálních záležitostech.
Ne nadarmo se říká, že protiklady se přitahují. Obtížnější je ovšem tyto protiklady v dlouhodobém horizontu udržet. Ptáte se, jak může fungovat dlouhodobý vztah mezi tak odlišnými osobnostmi, jako je výrazný extrovert a introvert? S vědomým úsilím a prací na vztahu je to možné. Takový vztah může být dokonce velmi harmonický. Stejně jako u každého jiného vztahu jsou i zde nejdůležitějšími prvky komunikace a porozumění. Pokud je váš partner spíše introvert, měli byste chápat, že existují momenty, kdy nemá chuť s kýmkoliv mluvit, ani s osobou, kterou miluje. Zkrátka potřebuje čas, kdy v naprosté samotě dobíjí energii, aby vám mohl být plně k dispozici, neberte si to osobně. Pokud je váš partner naopak extrovert, nenechte se ovládnout pocitem ohrožení, že tráví hodně času mezi lidmi a ke štěstí potřebuje kontakt s jinými lidmi než jen s vámi. Opravdu to neznamená, že byste mu nestačili, prostě je pro extroverta důležité být v kontaktu s okolním světem, mezilidský kontakt ho naplňuje a nemusíte se bát, že by vás chtěl podvést.
Je prospěšné hovořit o vzájemných potřebách a touhách (jak už jsme se zmínili, jejich pochopení může být pro extroverta náročnější). Například po návratu z práce může nastat situace, kdy extrovert, plný dojmů, chce ihned sdílet události celého dne s partnerem. Naopak introvert se cítí vyčerpaný po dni, kdy musel komunikovat s mnoha lidmi, a potřebuje chvíli klidu. Je nezbytné o tom komunikovat, aby nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním. Problém může nastat i při společném plánování volnočasových aktivit. Doporučuje se, aby extrovert navrhl aktivitu, kterou by chtěl realizovat (kino, večeře, setkání s přáteli) a introvert by mohl specifikovat další detaily - čas a místo konání, aby se mohl na danou aktivitu s předstihem připravit a naladit se na ni. Velkou výhodou je, že extroverti obecně více mluví a introverti více poslouchají. Díky tomu se můžete vzájemně doplňovat.
Jak už bylo řečeno, každý z pólů má své klady, ale i úskalí. Nelze tedy říci, že by jeden z nich byl lepší než druhý. Je pochopitelné, pokud se rozhodnete pracovat na sobě v některé z oblastí, ve kterých se necítíte dobře. Jako silný extrovert se můžete postupně naučit větší míře trpělivosti, toleranci, sebepoznání a také schopnosti být sám se sebou. Začít můžete například meditací, jógou, relaxačními technikami nebo tím, že si během týdne vyhradíte pár chvil pro sebe, kdy se budete soustředit na to, jak se cítíte. Věřte, že z dlouhodobého hlediska to může výrazně zlepšit vaše sebeuvědomění a sebepoznání. Pokud jste naopak silný introvert, může vás občas trápit strach z některých sociálních situací, nebo cítíte, že byste měli zlepšit své komunikační dovednosti. Zde může hodně pomoci trénink. Zkuste se odhodlat a více se zapojovat do diskuzí. Stanovte si menší cíle a postupně se můžete dopracovat k tomu, že se pokusíte oslovit cizího člověka na ulici s dotazem. Pokud se vystavíte občasnému stresu, úzkost a strach z takového kontaktu by měly ustoupit.
Obecně ale platí, že nemá smysl se do ničeho nutit. Pokud chcete na sobě něco změnit, musí to mít pro vás smysl, musíte vědět, proč to děláte. Určitě to nedělejte jen kvůli práci, kvůli partnerovi, kvůli rodičům nebo kvůli tomu, že se to tak líbí společnosti. Každý jsme jiný, každý máme jiné vlastnosti, a pokud chcete něco změnit, musí to vycházet z vás a musíte z toho mít dobrý pocit.
výběr z mnoha odborníků mnoha specializací.
Vztahový psychologVztahy v rodiněÚzkosti/depreseOsobní problémyVztahy s dětmiPsycholog koučZávislostMateřstvíOstatníPracovní vztahy/rozvoj
Vztahový psychologVztahy v rodiněÚzkosti/depreseOsobní problémyVztahy s dětmiPsycholog koučZávislostOstatníPracovní vztahy/rozvoj
Vztahový psychologVztahy v rodiněDětský psychologÚzkosti/depreseOsobní problémyVztahy s dětmiPsycholog koučMateřstvíOstatní
Vztahový psychologVztahy v rodiněÚzkosti/depreseOsobní problémyPsycholog koučOstatníPracovní vztahy/rozvoj
Vztahový psychologVztahy v rodiněDětský psychologÚzkosti/depreseOsobní problémyVztahy s dětmiPsycholog koučOstatníPracovní vztahy/rozvoj
V rámci našeho preventivně-vzdělávacího programu „Mojráček do škol', který realizujeme ve spolupráci s RBP, zdravotní pojišťovnou jsme zavítali na Základní školu Ilji Hurníka v Opavě. Součástí návštěvy byl také rozhovor s ředitelkou školy Mgr. Monikou Jarošovou, která dlouhodobě podporuje otevřenou komunikaci o duševní pohodě dětí. V rozhovoru jsme otevřely několik důležitých otázek:Jak se mění vnímání duševního zdraví dětí v průbě...
Pokračovat ve čtení
Autor: Psychologická poradna | PODCAST | rozhovor | tipy psychologaPodcast, který otevírá svět psychologie, je dostupný na všech vašich oblíbených platformách: YouTube Spotify Apple Podcast České Podcasty PodBean Podívat se na video: Video je hostováno prostředni...
Pokračovat ve čtení
V rámci našeho preventivně-vzdělávacího programu Mojráček do škol, který realizujeme ve spolupráci se zdravotní pojišťovnou RBP, jsme tentokrát zavítali na Základní školu Ilji Hurníka v Opavě. Programu se zúčastnilo 60 dětí, které jsme rozdělili do dvou skupin podle věku a tématu:2. ročníky se zaměřily na komunikaci ve třídě, vztahy mezi spolužáky a vytváření bezpečného třídního kolektivu.4. ročníky se věnovaly tématu šikany a jej...
Pokračovat ve čtení
Dítě, které se vyhýbá konfliktům, upřednostňuje svůj vlastní klidný svět, reaguje úzkostně na podněty nebo je zkrátka příliš odlišné na to, aby ho bavila běžná dětská společnost, je automaticky označováno jako "citlivka", "slaboš", "strašpytel". Častěji uslyšíte matku, jak si stěžuje, že neví, co má dělat se svou dcerou, protože by si celý den jen četla knihy nebo skládala puzzle, než matku, která by si stěžovala na dceru, která se snadno seznamuje a má mnoho přátel. Samozřejmě, není nic špatného na dítěti, které se otevřeně přátelí s ostatními. Výhody takového chování jsou zřejmé. Proč je ale láska k tichu, klidu, soukromí a samotě považována za nevýhodu? Proč si myslíme, že k rozvoji dochází pouze skrze neustálou komunikaci s ostatními? Odpovědí může být to, že jsme pozapomněli na hodnoty a cesty rozvoje, které introverze nabízí: ponoření se do sebe, spíše menší než větší množství vnějších podnětů a rozvíjení vztahu k sobě, nezávislého na hodnocení a názorech ostatních.
Carl Gustav Jung, který popularizoval dělení lidí na introverty a extroverty, tvrdil, že nikdo není stoprocentní introvert nebo extrovert, protože každý takový jedinec by potřeboval ústavní péči. Nicméně u každého z nás existují silnější či slabší vrozené sklony, které je téměř nemožné změnit, i když se je snažíme potlačit nebo skrýt.
Přenesme se o několik let dopředu a podívejme se, co se stalo s introvertním dítětem z pískoviště. Dnes je jí třicet let, je úspěšná právnička v dynamické společnosti a s přáteli chodí do přeplněných barů. Zvenku vypadá spokojeně, ale...
Nikdy se jí nepodařilo zbavit se nepříjemného pocitu, když stojí v baru těsně vedle někoho, kdo jí do ucha křičí povrchní fráze. Nikdy nepřestala toužit po dovolené o samotě s knihou a houpací sítí. Vždy upřednostní hluboký, pomalý a dlouhý rozhovor s jedním člověkem, než povrchní, i když zábavné, veselí s celou skupinou. Jenže nikoho takového vlastně nezná. A to ji neustále udivuje, protože introvertů je třetina až polovina populace. Každý druhý nebo třetí člověk by měl být rozjímavý, vnitřně zaměřený typ. A také je. Jenže stejně jako ona na to sám zapomněl.
Jedním z důvodů, proč lidé introverzí pohrdají nebo ji považují za nedostatek, je to, že vlastně nechápou, co to je. Introverti se z definice nepředřou, aby někomu vysvětlovali, co prožívají. Introverze není slabost ani stydlivost. Rozdělení na intro- a extroverty spíše naznačuje, jak reagují na podněty. Extrovert touží po velkém množství podnětů, introverti jsou ve svém živlu a v plné síle, když se pohybují v tichém a klidném prostředí. A to je pro extroverty na jejich dovnitř obrácených bližních nepochopitelné - že introvert čerpá energii, radost a živost právě tehdy, když není vystaven vnějším podnětům. Tam, kde extrovert usychá a strádá, introvert nabírá sílu.
Klára si nikdy nemyslela, že by se mohla zamilovat na internetu. Jako introvertní duše trávila většinu času doma s knihami a hudbou, zatímco její extrovertní kamarádky neustále vyrážely do víru velkoměsta. Jednoho večera, po dlouhém dni stráveném v práci, se rozhodla dát šanci online seznamce. Byla unavená z neustálých dotazů rodiny, kdy už konečně někoho najde.
Na její profil se ozval Tomáš. Jeho profil byl jednoduchý, bez přehnaných fotek a honosných popisů. Zaujala ji jeho upřímnost a zájem o hlubší témata. První zprávy byly opatrné, ale brzy se rozvinuly v dlouhé a smysluplné konverzace. Zjistili, že mají mnoho společného, ačkoliv Tomáš byl typický extrovert, milující společnost a dobrodružství.
Po několika týdnech si domluvili první rande v malé kavárně. Klára byla nervózní, ale Tomáš ji dokázal uklidnit svým přirozeným šarmem a pozorností. Během večera zjistili, že se navzájem doplňují. Tomáš obdivoval Klářinu inteligenci a vnitřní klid, zatímco Klára se nechala inspirovat Tomášovou energií a optimismem.
Postupem času se jejich vztah prohluboval. Tomáš Kláru povzbuzoval k tomu, aby se více otevírala světu, zatímco Klára Tomáše učila, jak si užívat klidné chvíle a vnímat krásu v jednoduchosti. Nakonec zjistili, že jejich rozdílné povahy nejsou překážkou, ale naopak silou, která je spojuje. Po roce vztahu se vzali a začali společně psát svůj vlastní příběh lásky, kde introvert a extrovert našli dokonalou harmonii.