Ryan Christensen měl jedinou touhu: stát se hercem. Ani v nejodvážnějších představách si ovšem nepředstavoval život, ve kterém by ho pronásledovaly obdivovatelky a fotografové a kde by se o něj přetahovala všechna filmová studia v Hollywoodu. Během natáčení v malém městečku na Rhode Islandu je donucen hledat v místním baru úkryt před shlukem křičících fanynek… a nachází mnohem více, než očekával. Taryn Mitchellová má za sebou nezdárný vztah a dospěla k názoru, že bude nejlepší udržovat si od mužů bezpečnou distanci (odstup). Nicméně, když Ryan doslova vpadne do dveří jejího podniku, nedokáže si pomoci, aby ji neokouzlil jeho osobitý humor a atraktivní zjev. Při pohledu na jeho sto osmdesát osm centimetrů výšky postavy, plavé vlasy, blankytně modré oči a úžasnou figuru by každá dívka v Seaportu okamžitě omdlévala, ale Taryn není jako kterákoliv jiná.... celý text
"Budeme jako dvě plavidla, která se za temné noci míjejí."
Tohle by se mělo spíše nazývat odvrácená tvář popularity, či něco podobného. Jak daleko jsou schopná bulvární média zajít, aby dosáhla té největší senzace, která je ve finále pouze velkou dávkou lží? Kolik toho musí slavné osobnosti snést, aby mohly spokojeně žít? Proč jsou celebrity vlastně tolik sledované a jak moc se může změnit život obyčejných lidí v noční můru? Během čtení se ve mně mísily různé pocity. Veselí, nadšení, vztek, odpor, napětí, touha, sklíčenost. Ta nakonec zvítězila. Je neuvěřitelné, že se tohle skutečně celebritám děje. Myslím si, že to autorka vylíčila poměrně věrohodně. Všichni toužíme v určitém období našeho života být slavní. Hrajeme si na zpěváky, na modelky, princezny, herce... Avšak málokdy přemýšlíme o oné druhé stránce popularity. O té, kdy nic není tak, jak se zdá, všichni podvádějí a je složité zachovat si chladnou hlavu a udržet si svůj životní názor. Neustálé bytí ve stresu, v boji, který nelze vyhrát, ve válce, kterou nakonec vedou sami se sebou. A vůbec se jim nedivím. Dle mého názoru mohla být kniha o něco kratší. Zaskočilo mě ale, jak neuvěřitelně snadno se četla. Ke konci jsem zjistila, že mi také tečou potoky slz. Ubohá Taryn a Rayen, nezaslouží si to. Často jsem obdivovala, jak dokáží být oba tak silní, asi bych to nevydržela a psychicky se zhroutila mnohem dříve.
"Je to náš bláznivý příběh. Náš a jenom náš. Bylo tam dost romantiky, občas až příliš mnoho dramatických scén... Nezapomenutelná komedie, několik napínavých akčních scén... Prožili jsme také mnoho obav a úplné hrůzy, a bohužel i obrovského smutku. Já si myslím, že jsme prožili téměř všechno, kromě únosu mimozemšťany!"
"Ty mě nemáš rád, Kyli. Ty ve skutečnosti tu blyštivou hračku nechceš - pouze ji nesmí dostat ten druhý."
Drama
Francie / Itálie, 1958, 86 min
Poměrně známá románová předloha od G. De Maupassanta vystihla i v dnešní době velmi autentický pohled a postoj na některá manželství, rodinu, nevěru, lehkovážnost a hlavně nezodpovědnost a důsledky, které pak musí zákonitě přijít. Maria Shell v hlavní ženské roli ztvárnila Jeanne, naivní bohatou kupeckou dívenku. Uchází se o ni skvěle vypadající, nicméně naprosto nemajetný šlechtic Julián de Lamare. Jeanne ho zbožňuje, a tak z oddanosti k dceři nakonec rodiče s uzavřením sňatku souhlasí. Jeanna žije s Juliánem a svou milovanou komornou na venkově, na Julianově statku. Když po nějakém čase otěhotní, je nesmírně radostná, ale později se dozvídá, že není jediná, která čeká se svým mužem potokma. Měsíc před porodem jejího dítěte mu porodí její komorná syna... Julian je sukničkář, a po narození manželského dítěte - také syna s ním Jeanna žije zejména z důvodu, aby nedělala obavy svým milovaným rodičům. Rozvod v dané době prakticky neexistoval, nemluvě o ostudě a pomluvách, které by následovaly. Během toho se z ní stává zásadová a silná žena, která neztratila cit pro dobrotu a čest. (marťan)
Poměrně známá románová předloha od G. De Maupassanta vystihla i v dnešní době velmi autentický pohled a postoj na některá manželství, rodinu, nevěru, lehkovážnost a hlavně nezodpovědnost a důsledky, které pak musí zákonitě přijít. Maria Shell v hlavní ženské roli ztvárnila Jeanne, naivní bohatou kupeckou dívenku. Uchází se o ni skvěle vypadající, nicméně naprosto nemajetný šlechtic Julián de Lamare. Jeanne ho zbožňuje, a tak z oddanosti k dceři nakonec rodiče s uzavřením sňatku souhlasí. Jeanna žije s Juliánem a svou milovanou komornou na venkově, na Julianově statku. Když po nějakém čase otěhotní, je nesmírně radostná, ale později se dozvídá, že není jediná, která čeká se svým mužem potokma. Měsíc před porodem jejího dítěte mu porodí její komorná syna... Julian je sukničkář, a po narození manželského dítěte - také syna s ním Jeanna žije zejména z důvodu, aby nedělala obavy svým milovaným rodičům. Rozvod v dané době prakticky neexistoval, nemluvě o ostudě a pomluvách, které by následovaly. Během toho se z ní stává zásadová a silná žena, která neztratila cit pro dobrotu a čest. (marťan)
(více)Potkal jsem ji na kurzu vaření. Já, muž, který neumí ani uvařit vodu, a ona, kuchařka s vášní pro francouzskou kuchyni. Zprvu jsme si nerozuměli. Ona byla precizní a já improvizátor. Ale jak jsme spolu krájeli zeleninu a míchali omáčky, začalo mezi námi něco jiskřit. Její smích byl jako koření, které dodávalo každému jídlu tu správnou chuť.
Naše první rande bylo v malé bistro na Starém Městě. Objednali jsme si boeuf bourguignon a mluvili jsme o všem - od dětství až po sny. Zjistil jsem, že pod tou skořápkou kuchařky se skrývá žena s velkým srdcem a touhou po dobrodružství. Ona se smála mým vtipům a já se zamilovával do každé její vrásky.
Kulminací našeho vztahu byla cesta do Paříže. Procházeli jsme se po Montmartru, ochutnávali víno a milovali se pod Eiffelovou věží. V tom okamžiku jsem věděl, že chci s ní strávit zbytek života. Po návratu do Prahy jsem ji požádal o ruku. Řekla ano a já byl nejšťastnější muž na světě.
Dnes, o pět let později, máme vlastní malou restauraci a dvě krásné děti. Vaříme spolu, smějeme se spolu a milujeme se každý den víc a víc. Naše láska je jako dobře uvařené jídlo - plná chutí, barev a lásky. A to všechno díky jednomu kurzu vaření a jedné krásné kuchařce.